[ Pobierz całość w formacie PDF ]
pospícháme. Podívejte se, co je tu døíví, a pøekvapí-li nás zimní
nepohoda, zasnì~í nám to vaecko; z jara se má odplavit pìt
tisíc sáhù. Jakpak ho dostaneme v zimì k vodì, zasype-li nám
ho sníh? Pìknì dìkuju! %7Å„id má smlouvu v ruce, byly by to
pìkné pokuty, a na mne by se to svezlo. Nepohoda mù~e
udeøit ka~dým dnem...
Houby udeøí, zabroukal si Podhamerský, ètrnáct dní to vy-
dr~í a do té doby toho navezeme tøikrát tolik, ne~ je ujednáno.
Vtom objevila se na kraji paseky ~enská a blí~ila se rych-
lým krokem.
Na mou duai, tohle je máma, pravil polouaeptem Wilibald.
Podhamerský hodil po ní jediný pohled.
Pøitáhni øetìz! køikl na svého èeledína. Co se ohlí~ía? Co
stojía? Vaak si s ní jeatì porozprávía.
Girglová doala k nim; nepozdravivai nikoho, nevaímajíc si
ani Podhamerského ani druhých, pøistoupila pøímo k synovi.
Nech vaeho a pojï se mnou domù, pravila ostøe; chla-
pec mi doma stùnì u~ skoro týden, u~ u nìho byl doktor -
nebylo to platno nièeho, snad u~ umírá. Na lukách stojí jeatì
otava; jak~ ji poseèu? Voli zahálejí ve stájích. Pojï se mnou!
Mladík, nepozvedaje oèí, pracoval dále.
Pøitáhni silnìji! køièel Podhamerský, nevaímaje sobì slov
vdoviných. Ta stála drahnou chvíli, èekajíc na odpovìï. Ne-
doèkavai se jí, opìtovala:
Neslyael jsi? Franc umírá - a doma vaecko hyne...
Nebude tak zle, zabruèel syn.
Zle je, musía se mnou.
Co~pak si myslíte, ~e mohu odsud utéci jako pes? odvìtil
nevrle, pouatìje konec øetìzu a utíraje rukávem pot s èela.
Víte pøec, ~e jsem tuhle u sedláka v slu~bì a ~e bych musil
dát výpovìï? Ostatnì ji nedám, jsem spokojen u svého sed-
láka; u vás je èlovìk jako otrok.
Ty nezdárný kluku! zabìdovala a veliké slzy jí vytryskly z oèí.
Podhamerský se k ní obrátil.
Copak nám sem chodía breèet a skuhrat? pravil tvrdì.
Myslía si snad, ~e ti ho propustím teï, kdy máme nejvíce prá-
ce? Najímám já èeledína na den? Co je mi po tom, ~e ty bys
ho doma potøebovala! Já ho potøebuju taky, proto jsem ho
najal. Je snad mojí vinou, ~e nezùstal u tebe? Copak bys dì-
lala, kdybys ho nemìla? Máa-li dospìlého syna, zacházej
s ním jak se patøí a nemysli, ~e ti bude støídavì pracovat a se-
dìt za pecí. To jsou marné øeèi, ty tvoje. Pøitáhni jeatì, Wili-
balde!
Stará, na chvíli zara~ena touto øeèí, vzpamatovala se brzy
a spustila, a~ se to celým lesem rozléhalo.
A ty tak, ty krkavèe nenasytná? Tobì do rukou a pro tvùj
mamon aby celý svìt se døel, ty jeden vydøiduchu! Dobøe, ~e
tì tady mám, abych ti jednou povìdìla pravdu! Tak ty zadr~u-
jea chudé vdovì syna? Já ti vaak povídám, ~es nemìl práva
ho najímat, proto~e není zletilý! Toho ty nevía, ty vaevìdo? Chla-
pec pùjde se mnou a ty si hledej, koho chcea, aby ti pomáhal
hrabat peníze; tenhle stojí pod mým poruènictvím.
Tos mìla namítat døíve, ty hloupá ~vasto, nikoli nyní, kdy
mezi námi je umluveno. S kterýmpak advokátem jsi se pora-
dila? Zkus to, odveï mi ho! Já ti zase povídám, ~e kdyby to
i záviselo pouze na nìm, on s tebou nepùjde! U~ bys si musi-
la pøivésti na pomoc èetníka, a tu bych zase já si dovedl ob-
hájit svoje právo. Nebroukej tedy nadarmo a jdi po svých!
Ubohá ~ena, vidouc, ~e ani syn nejeví nejmenaí ochoty, dala
se do hoøkého pláèe. Prosila oba, zaklínala je, aby se smilo-
vali nad ní, nedávali jí nejvìtaí bídì v pospasy. Vae bylo mar-
né. Pøesvìdèivai se o tom, vzpøímila se a zvolala pronikavým
hlasem:
Ty kluku, jeho~ jsem pod srdcem nosila, ty neujdea ruce
Bo~í! Opustil jsi matku pro bídný mamon a høíanou zvùli, pro-
to~e bránila darebnému ~ivotu tvému; opustil jsi bratra umíra-
jícího - Bùh ti to vynahradí! A ty, ty hanebný lakotníku, ty rovnì~
si vzpomenea na moje dneaní slova, a~ se tvé dìti k tobì za-
chovají, jako tenhle se zachoval ke své matce. Z koøene vás
oba vyrve moje prokletí!
Odvrátila se, pøeala pøes paseku a zmizela v hustých smr-
èinách svahu.
Podej mi ten sochor! zvolal Podhamerský, a to rychle!
Co otálía? Nech ji mluvit!
Mladík se nìjak zamyslil, pøejel si nìkolikrát dlaní pøes èelo;
ruce se mu chvìly. Lesní, který byl svìdkem tohoto výjevu,
netajil se svým pohnutím.
Chlapèe, pravil, obrátiv se k Wilibaldovi, já na tvém mís-
tì bych ael za matkou - taková kletba je zlá&
Na mne dorá~íte, abych spìchal, rozhorlil se Podhamer-
ský, a èeledínovi domlouváte, aby mi utekl. Kdepak najdu
jiného? Obstarejte, dohoïte mi nìjakého, a já ho propustím;
ale dokud jiného nemám, setrvá pøi mnì. To by byl pìkný
poøádek na svìtì! Chtìla-li ~enská míti syna doma, mìla
za nìho najít náhradníka! Já mám s ním tak dobøe úmluvu,
jako vy se mnou a s vámi ~id; vaickni musíme dostát svým
závazkùm, tak tomu chce øád. Takových øeèí se nebojím, ty
jsou mluveny do vìtru a vítr je odnese.
Nebál se, ale vzruaen byl nicménì, i konal dílo své s jakousi
nervosností. Bylo, jako by nemìl stání; vidìli jsme, ~e zane-
chav práce v lese, ael domù, a ~e co tam shledal, ho nepotì-
ailo; ~e pak se ihned zase vrátil. Zlost, ji~ za~il doma, dala
jeho myalenkám ponìkud jiný smìr, nové dojmy zatlaèovaly
do jisté míry úèinek slov vdoviných, ale volno mu nebylo i pøe-
sto.
I Wilibald marnì se vzpíral hrùze, je~ víc a více na nìho do-
rá~ela. Pracoval jako zoufalý, a pøece mu bylo, jako by dílo
vázlo pod jeho rukama, jako by se nic nehýbalo kupøedu.
Chtìl zaplaait dorá~ející naò strach, ale nezaplaail ho. Obraz
klnoucí mu matky, bledá tváø nemocného bratra neustále
se naò aklebily; ta nemluvná, vychrtlá tváø, jako by se ji~ roz-
kládala úèinkem smrti. Rval se s tìmi vidinami, sám u sebe
se omlouval. Bylo to jeho vinou? Podhamerský ho najal, on
jedinì ho mohl propustit; jak~e se vyjádøil Podhamerský?
O øádu a poøádku mluvil!... Ano, øád a poøádek tomu chtìly,
aby on zùstal ve slu~bì, ve kterou se uvázal. A zase mu bylo,
jako by celý les se chechtal: Øád! Øád! Ty darebo! - øád svì-
tový ~ádá pøedevaím, aby syn neopouatìl matky. - Øekne to -
Podhamerskému, nevydr~í tu! Aspoò na tìch nìkolik dnù ho
musí propustit, pokud matka nesklidí otavy; potom, kdy~ u~ to
nejde jinak, zase se k nìmu vrátí a bude mu vìrnì slou~it.
Na tom se pevnì ustanovil.
Pøiael veèer. V lese, nedaleko místa, kde pracovali, stály
dvì boudy podle sebe, jedna vìtaí, druhá menaí, obì z hrubì
pøitesaných trámù nakvap zbudované, obì bez oken a dveøí,
mezery a skuliny mezi trámy dílem otevøenì zejíce propoua-
tìly svìtlo, vítr i déae, dílem byly ucpány zemí, suchým me-
chem a lesní travou. Wilibald, napojiv voly v blízké studánce,
zavedl je do vìtaí, pøivázal je øetìzy ke kùlùm a naházel jim
velké kusy sena do jakéhos druhu ~labu, utvoøeného aikmo
na stìny pøibitými airokými prkny.
Postarav se takto o dobytek, odebral se do druhé boudy,
ve které Podhamerský sám pøipravoval veèeøi po zpùsobì døe-
vorubcùv. Roz~al toti~ oheò na jakémsi krbu z hrubì a beze
zdiva pøelo~ených pøes sebe kamenù, povìsil na kruh, zara-
~ený do stropu, na øetìzu visící ~elezný kotel naplnìný vodou,
do ní~ nasypal re~né mouky a soli. Sálaly plameny, ozaøujíce
vnitøek boudy, podle její~ stìn nalézala se vyvýaená lù~ka me-
chem pokrytá; kouø se valil otvorem dveøním, plápolající záø ohnì
polívala tøepetavou výhní vùkol stojící stromy, vìtainou vysoké
buky, jich~ bìlavé kmeny støídavì pøíaernì se zaleskly a zase
upadávaly v halící je noèní temno; ratolesty jejich, rùznobarvým
listím pokryté, nízké køoví, kapradiny a lesní tráva jako by køep-
èily v nìmém reji pod vlivem plápolajícího svìtla.
Podhamerský, ozáøen ohnìm, stál podle kotlu jako bronzo-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]