[ Pobierz całość w formacie PDF ]
posp�ch�me. Pod�vejte se, co je tu d��v�, a p�ekvap�-li n�s zimn�
nepohoda, zasn�~� n�m to vaecko; z jara se m� odplavit p�t
tis�c s�h�. Jakpak ho dostaneme v zim� k vod�, zasype-li n�m
ho sn�h? P�kn� d�kuju! %7ńid m� smlouvu v ruce, byly by to
p�kn� pokuty, a na mne by se to svezlo. Nepohoda m�~e
ude�it ka~d�m dnem...
Houby ude��, zabroukal si Podhamersk�, �trn�ct dn� to vy-
dr~� a do t� doby toho navezeme t�ikr�t tolik, ne~ je ujedn�no.
Vtom objevila se na kraji paseky ~ensk� a bl�~ila se rych-
l�m krokem.
Na mou duai, tohle je m�ma, pravil polouaeptem Wilibald.
Podhamersk� hodil po n� jedin� pohled.
P�it�hni �et�z! k�ikl na sv�ho �eled�na. Co se ohl�~�a? Co
stoj�a? Vaak si s n� jeat� porozpr�v�a.
Girglov� doala k nim; nepozdravivai nikoho, neva�maj�c si
ani Podhamersk�ho ani druh�ch, p�istoupila p��mo k synovi.
Nech vaeho a poj� se mnou dom�, pravila ost�e; chla-
pec mi doma st�n� u~ skoro t�den, u~ u n�ho byl doktor -
nebylo to platno ni�eho, snad u~ um�r�. Na luk�ch stoj� jeat�
otava; jak~ ji pose�u? Voli zah�lej� ve st�j�ch. Poj� se mnou!
Mlad�k, nepozvedaje o��, pracoval d�le.
P�it�hni siln�ji! k�i�el Podhamersk�, neva�maje sob� slov
vdovin�ch. Ta st�la drahnou chv�li, �ekaj�c na odpov��. Ne-
do�kavai se j�, op�tovala:
Neslyael jsi? Franc um�r� - a doma vaecko hyne...
Nebude tak zle, zabru�el syn.
Zle je, mus�a se mnou.
Co~pak si mysl�te, ~e mohu odsud ut�ci jako pes? odv�til
nevrle, pouat�je konec �et�zu a ut�raje ruk�vem pot s �ela.
V�te p�ec, ~e jsem tuhle u sedl�ka v slu~b� a ~e bych musil
d�t v�pov��? Ostatn� ji ned�m, jsem spokojen u sv�ho sed-
l�ka; u v�s je �lov�k jako otrok.
Ty nezd�rn� kluku! zab�dovala a velik� slzy j� vytryskly z o��.
Podhamersk� se k n� obr�til.
Copak n�m sem chod�a bre�et a skuhrat? pravil tvrd�.
Mysl�a si snad, ~e ti ho propust�m te�, kdy m�me nejv�ce pr�-
ce? Naj�m�m j� �eled�na na den? Co je mi po tom, ~e ty bys
ho doma pot�ebovala! J� ho pot�ebuju taky, proto jsem ho
najal. Je snad moj� vinou, ~e nez�stal u tebe? Copak bys d�-
lala, kdybys ho nem�la? M�a-li dosp�l�ho syna, zach�zej
s n�m jak se pat�� a nemysli, ~e ti bude st��dav� pracovat a se-
d�t za pec�. To jsou marn� �e�i, ty tvoje. P�it�hni jeat�, Wili-
balde!
Star�, na chv�li zara~ena touto �e��, vzpamatovala se brzy
a spustila, a~ se to cel�m lesem rozl�halo.
A ty tak, ty krkav�e nenasytn�? Tob� do rukou a pro tv�j
mamon aby cel� sv�t se d�el, ty jeden vyd�iduchu! Dob�e, ~e
t� tady m�m, abych ti jednou pov�d�la pravdu! Tak ty zadr~u-
jea chud� vdov� syna? J� ti vaak pov�d�m, ~es nem�l pr�va
ho naj�mat, proto~e nen� zletil�! Toho ty nev�a, ty vaev�do? Chla-
pec p�jde se mnou a ty si hledej, koho chcea, aby ti pom�hal
hrabat pen�ze; tenhle stoj� pod m�m poru�nictv�m.
Tos m�la nam�tat d��ve, ty hloup� ~vasto, nikoli nyn�, kdy
mezi n�mi je umluveno. S kter�mpak advok�tem jsi se pora-
dila? Zkus to, odve� mi ho! J� ti zase pov�d�m, ~e kdyby to
i z�viselo pouze na n�m, on s tebou nep�jde! U~ bys si musi-
la p�iv�sti na pomoc �etn�ka, a tu bych zase j� si dovedl ob-
h�jit svoje pr�vo. Nebroukej tedy nadarmo a jdi po sv�ch!
Uboh� ~ena, vidouc, ~e ani syn nejev� nejmena� ochoty, dala
se do ho�k�ho pl��e. Prosila oba, zakl�nala je, aby se smilo-
vali nad n�, ned�vali j� nejv�ta� b�d� v pospasy. Vae bylo mar-
n�. P�esv�d�ivai se o tom, vzp��mila se a zvolala pronikav�m
hlasem:
Ty kluku, jeho~ jsem pod srdcem nosila, ty neujdea ruce
Bo~�! Opustil jsi matku pro b�dn� mamon a h��anou zv�li, pro-
to~e br�nila darebn�mu ~ivotu tv�mu; opustil jsi bratra um�ra-
j�c�ho - B�h ti to vynahrad�! A ty, ty hanebn� lakotn�ku, ty rovn�~
si vzpomenea na moje dnean� slova, a~ se tv� d�ti k tob� za-
chovaj�, jako tenhle se zachoval ke sv� matce. Z ko�ene v�s
oba vyrve moje proklet�!
Odvr�tila se, p�eala p�es paseku a zmizela v hust�ch smr-
�in�ch svahu.
Podej mi ten sochor! zvolal Podhamersk�, a to rychle!
Co ot�l�a? Nech ji mluvit!
Mlad�k se n�jak zamyslil, p�ejel si n�kolikr�t dlan� p�es �elo;
ruce se mu chv�ly. Lesn�, kter� byl sv�dkem tohoto v�jevu,
netajil se sv�m pohnut�m.
Chlap�e, pravil, obr�tiv se k Wilibaldovi, j� na tv�m m�s-
t� bych ael za matkou - takov� kletba je zl�&
Na mne dor�~�te, abych sp�chal, rozhorlil se Podhamer-
sk�, a �eled�novi domlouv�te, aby mi utekl. Kdepak najdu
jin�ho? Obstarejte, doho�te mi n�jak�ho, a j� ho propust�m;
ale dokud jin�ho nem�m, setrv� p�i mn�. To by byl p�kn�
po��dek na sv�t�! Cht�la-li ~ensk� m�ti syna doma, m�la
za n�ho naj�t n�hradn�ka! J� m�m s n�m tak dob�e �mluvu,
jako vy se mnou a s v�mi ~id; vaickni mus�me dost�t sv�m
z�vazk�m, tak tomu chce ��d. Takov�ch �e�� se neboj�m, ty
jsou mluveny do v�tru a v�tr je odnese.
Neb�l se, ale vzruaen byl nicm�n�, i konal d�lo sv� s jakousi
nervosnost�. Bylo, jako by nem�l st�n�; vid�li jsme, ~e zane-
chav pr�ce v lese, ael dom�, a ~e co tam shledal, ho nepot�-
ailo; ~e pak se ihned zase vr�til. Zlost, ji~ za~il doma, dala
jeho myalenk�m pon�kud jin� sm�r, nov� dojmy zatla�ovaly
do jist� m�ry ��inek slov vdovin�ch, ale volno mu nebylo i p�e-
sto.
I Wilibald marn� se vzp�ral hr�ze, je~ v�c a v�ce na n�ho do-
r�~ela. Pracoval jako zoufal�, a p�ece mu bylo, jako by d�lo
v�zlo pod jeho rukama, jako by se nic neh�balo kup�edu.
Cht�l zaplaait dor�~ej�c� na� strach, ale nezaplaail ho. Obraz
klnouc� mu matky, bled� tv�� nemocn�ho bratra neust�le
se na� aklebily; ta nemluvn�, vychrtl� tv��, jako by se ji~ roz-
kl�dala ��inkem smrti. Rval se s t�mi vidinami, s�m u sebe
se omlouval. Bylo to jeho vinou? Podhamersk� ho najal, on
jedin� ho mohl propustit; jak~e se vyj�d�il Podhamersk�?
O ��du a po��dku mluvil!... Ano, ��d a po��dek tomu cht�ly,
aby on z�stal ve slu~b�, ve kterou se uv�zal. A zase mu bylo,
jako by cel� les se chechtal: ��d! ��d! Ty darebo! - ��d sv�-
tov� ~�d� p�edeva�m, aby syn neopouat�l matky. - �ekne to -
Podhamersk�mu, nevydr~� tu! Aspo� na t�ch n�kolik dn� ho
mus� propustit, pokud matka nesklid� otavy; potom, kdy~ u~ to
nejde jinak, zase se k n�mu vr�t� a bude mu v�rn� slou~it.
Na tom se pevn� ustanovil.
P�iael ve�er. V lese, nedaleko m�sta, kde pracovali, st�ly
dv� boudy podle sebe, jedna v�ta�, druh� mena�, ob� z hrub�
p�itesan�ch tr�m� nakvap zbudovan�, ob� bez oken a dve��,
mezery a skuliny mezi tr�my d�lem otev�en� zej�ce propoua-
t�ly sv�tlo, v�tr i d�ae, d�lem byly ucp�ny zem�, such�m me-
chem a lesn� travou. Wilibald, napojiv voly v bl�zk� stud�nce,
zavedl je do v�ta�, p�iv�zal je �et�zy ke k�l�m a nah�zel jim
velk� kusy sena do jak�hos druhu ~labu, utvo�en�ho aikmo
na st�ny p�ibit�mi airok�mi prkny.
Postarav se takto o dobytek, odebral se do druh� boudy,
ve kter� Podhamersk� s�m p�ipravoval ve�e�i po zp�sob� d�e-
vorubc�v. Roz~al toti~ ohe� na jak�msi krbu z hrub� a beze
zdiva p�elo~en�ch p�es sebe kamen�, pov�sil na kruh, zara-
~en� do stropu, na �et�zu vis�c� ~elezn� kotel napln�n� vodou,
do n�~ nasypal re~n� mouky a soli. S�laly plameny, oza�uj�ce
vnit�ek boudy, podle jej�~ st�n nal�zala se vyv�aen� l�~ka me-
chem pokryt�; kou� se valil otvorem dve�n�m, pl�polaj�c� z�� ohn�
pol�vala t�epetavou v�hn� v�kol stoj�c� stromy, v�tainou vysok�
buky, jich~ b�lav� kmeny st��dav� p��aern� se zaleskly a zase
upad�valy v hal�c� je no�n� temno; ratolesty jejich, r�znobarv�m
list�m pokryt�, n�zk� k�ov�, kapradiny a lesn� tr�va jako by k�ep-
�ily v n�m�m reji pod vlivem pl�polaj�c�ho sv�tla.
Podhamersk�, oz��en ohn�m, st�l podle kotlu jako bronzo-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
